Akce našeho fan clubu
Přijďte na párty, užijte si koncert nebo vyražte na víkendový výlet s dalšími fanoušky QueenVzpomínka na Queen - rok 2024
1. Úvod - co se letos stalo ve světě Queen
Únorové kraťoučké japonské turné zůstalo osamoceno a netušíme, zda Queen někdy ještě na turné vyrazí, důvodem je především horšící se zdraví Briana Maye a jeho touha zklidnit život a trávit ho víc s rodinou. Třeba bude krátké britské turné na rozloučenou na jaře příštího roku - ale to vysloveně hádáme...
My jsme ovšem mohli Briana vidět vlastně přímo "u nás", kousíček za hranicemi v Bratislavě. Brian byl hostem naprosto skvělého koncertu Jean-Michela Jarreho a ještě si střihnul spolupráci s americkými punkery The Offspring (Gone Away, Stone Cold Crazy) či se slovenskou zpěvačkou Celeste Buckingham (The Miracle). To vše v rámci vědecko-kulturního festivalu Starmus. Kdo tam ten kousíček z Česka sjel, určitě nelituje!
Největší akcí byl prodej katalogu Queen společnosti Sony za neuvěřitelnou jednu miliardu liber. V Sony vkládáme naděje, domníváme se, že by mohli pozvednout kvalitu vydávaných titulů či věcí v QueenOnline shopu. Asi cokoliv bude lepší než stávající stav. Kontrakt se stávajícími společnostmi (např. Universal Music) ovšem ještě dobíhá, takže asi ještě vyjdou třeba dva box sety s raritkami z některého alba, uvidíme. Letošek patřil znovuvydání nového mixu alba Queen I, při jehož příležitosti se v Londýně konala párty s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem, ze které jsme přinesli kratičkou reportáž.
2. Rozhovor s hostem - Richard Young - volné shrnutí toho, co vyprávěl
V 70. letech jsi pracoval jako paparazzo. Dnes je to hanlivý termín, ale tehdy to bylo běžné povolání. Jak jsi vlastně začal?
Moje první placená zakázka byly fotky Elizabeth Taylorové a Richarda Burtona. Bylo to na Richardových padesátinách v londýnském hotelu Dorchester v roce 1974.
Prostě jsem tam proklouznul a začal fotit. Po chvíli odešel DJ, tak jsem se dokonce ujal jeho práce a v podstatě jsem tam docela zapadnul. Ale
po čase za mnou přišla Elizabeth: "Nevím, kdo jsi, ale vypadni odsud." Což jsem tedy udělal, nicméně už jsem měl fotky,
které jsem ráno prodal do novin. Takhle začala moje kariéra. A mimochodem, s Elizabeth jsme se pak po čase stali dobrými přáteli.
V angličtině mě zaujal termín "gate crashing", který v podstatě znamená, že se dostaneš na párty, kam nejsi zván. Jak se ti to dařilo?
Měl jsem několik jednoduchých pravidel. Vždycky jsem poprosil, vždycky jsem poděkoval. Nikdy jsem nefotil lidi v choulostivých situacích.
A hlavně - když jsem někde viděl otevřené dveře, tak jsem tam prostě vlezl. Co se může stát horšího, než že mě z nich vyvedou?
První setkání s Freddiem prý mělo zajímavé okolnosti?
Měl jsem na Silvestra 1978 jít nafotit koncert Roda Stewarta. Ten byl zrušený kvůli jeho laryngitidě, tak jsem nakonec skončil na párty
v londýnském klubu Maunkberry's. Nic jsem si od toho nesliboval, ale postupně dorazili Keith Richards, Ron a Jo Wood, Roger Taylor,
Freddie Mercury a - Rod Stewart. Ta laryngitida se mu zlepšila nějak podezřele rychle! No každopádně tam jsem Freddieho nafotil. A i
díky jejich PR manažerce Roxy Meade jsem postupně získal důvěru kapely i Jima Beache.
Ale tys nebyl úplně přímo fotograf Queen jako třeba Neal Preston?
Technicky vzato jsem byl Freddieho osobní fotograf. Tedy skoro nikdy jsem nefotil ostatní členy Queen, vždycky jsem se soustředil na
Freddieho. On byl ten, kdo mě fakticky "najal" (byť to nebyla placená zakázka - fotky jsem pak musel zpeněžit vlastním úsilím sám).
Zatímco ostatní fotografové fotili kapelu zepředu, protože stáli pod pódiem, já jsem se snažil často fotit přímo z pódia, aby byla vidět
ta obrovská masa lidí. I jsem věděl, kdy osvětlovači třeba při Radio Ga Ga osvětlí diváky a byl jsem připraven pořídit fotku.
Nikdy jsem nebyl vidět, vždycky jsem se pohyboval někde ve tmě, abych nikoho nerušil. No a jednou se mi podařilo omylem skopnout
Rogerovi činel. Nedokážete si představit, jak mi nadával, ještěže měl vypnutý mikrofon!
Zažil jsi slavné Freddieho narozeninové párty - Mnichov 1985, Garden Lodge 1986, Ibiza 1987. Na co vzpomínáš nejvíc?
Asi na tu mnichovskou párty k Freddieho devětatřicetinám. Freddie mi zavolal: "Drahoušku, budu slavit narozeniny v Mnichově a pozor, bude to drag párty. Všichni
budou převlečené za opačné pohlaví. VŠICHNI." Úkol zněl jasně, vyrazil jsem tedy se ženou do obchoďáku pro paruku a šaty - samozřejmě nebylo
snadné najít mou velikost. No nakonec jsem se dopravil do Mnichova, nastrojil, dorazil s foťákem do klubu a Freddie mě přivítal:
"Richarde, tebe jsem pochopitelně nemyslel, to jen ti ostatní se měli převlíknout". "Počkej, takže jsem jako mohl dorazit normálně v džínách a tričku?"
No nic, stalo se, aspoň teď máme historku na vyprávění.
Cítil ses součástí toho "inner circle", tedy nejbližšího okruhu Freddieho přátel?
Ano. Dal mi ženskou přezdívku "Muriel", kterou dával jen svým nejbližším kamarádům. Vždy když se chtěl nechat
nafotit on sám (tedy ne pro účely kapely), tak volal mně nebo Peteru Hinceovi. Moje manželka Susan pak vyvolané fotky nosila
do Garden Lodge, naopak občas Mary Austin chodila zase k nám. Byli jsme prostě přátelé a vážím si toho.
Kdy jsi Freddieho fotil naposledy? Věděl jsi, že má AIDS?
Byla to ta slavná afterparty v klubu Groucho po předávání Brit Awards v únoru 1990.
Bylo to vlastně Freddieho poslední veřejné vystoupení a já jsem ho tam s Rodem Stewartem
nebo Davidem Gilmourem fotil naposledy. A ohledně AIDS... ano, věděli jsme to. Ne od
Freddieho, ale nebylo těžké si to domyslet, měli jsme tehdy blízkého přítele se stejnou nemocí
a stejnými příznaky, měl dokonce stejného lékaře i léčbu jako Freddie, pohřbili jsme ho tuším v roce 1990. Byla to těžká doba.
Padla tady otázka z publika o drogách, ale asi bych ji spíš přeskočil...
Řeknu jen to, že kokain byl tehdy v kulturních kruzích naprosto běžnou součástí života.
Prostě ho brali prakticky všichni. Ale nikdy ne úplně veřejně. Vědělo se o tom, tolerovalo se to,
ale nebylo to úplně veřejně.
V sedmdesátkách mohl člověk během jednoho týdne jít v Londýně na koncert Queen, Pink Floyd, Black Sabbath i Led Zeppelin.
Dnes žijeme v době pochybných pseudocelebrit a účastníků talentových soutěží. Vnímáš ten rozdíl?
I dneska se dá narazit na kvalitní kulturu - teď jsem během dvou týdnů viděl třeba Nicka Cavea, Peta Townsenda s jeho projektem Siddharta
od Hermana Hesseho či Boba Dylana. Mimochodem, pokud chcete doporučení - Nick Cave byl naprosto famózní. To se naopak nedá říct
o Bobu Dylanovi. Býval to vždycky můj idol, ale když to řeknu kulantně... umělci by měli znát svoje limity a vědět, kdy je lepší důstojně odejít.
A ošemetná otázka na závěr - fotíš někdy mobilem?
Ne! Prosím vás, pokud myslíte focení vážně, kupte si kvalitní foťák. Mobil je na telefonování a psaní, foťák je na focení.
3. Ukázka Freddieho věcí z aukční síně Sotheby's
Tomáš Hykel opět přinesl několik nádherných věcí ze své sbírky, kterou buduje za účelem vytvoření světové výstavy o Freddieho životě a práci. Ukázali jsme dvě věci z videoklipu I Want To Break Free (slavný budík na začátku a Freddieho baletní kostým), dále Freddieho oblíbený svetr ze začátku 70. let, košili, ve které dával rozhovor na festivalu Rock In Rio, vestičku s kapry od Donalda Mackenzieho, duhové tričko, ve kterém přebíral stříbrné, zlaté a diamantové desky v Rotterdamu 1977 či jedno z jeho kimon. Nezapomněli jsme ani na červený koncertní leotard, který nosil na přídavky na evropském turné 1978 či japonském turné 1979 a vrcholem večera byl bílý kostým od londýnské návrhářky Wendy De Smet, který můžete vidět ve slavném videoklipu Bohemian Rhapsody či na následném turné k albu A Night At The Opera.
A výstava? Čeští fanouškové jako první uslyšeli slavnostní oznámení, že práce na výstavě jsou v plném proudu a premiéra by měla být v Budapešti v prosinci 2025. Uvidíme, zda vymyslíme nějaký bonus pro členy fan clubu 😉
4. Jaroslav Břeský, David Vaněk & Roman Vaněk z kapely Queenways
I Want It All
Crazy Little Thing Called Love
'39
Mother Love
Love Of My Life
I Want To Break Free
Oh Freddie
5. Autogramiáda Richarda Younga
Na autogramiádu jsme vyhradili půl hodiny, ovšem nečekali jsme, že snad každý návštěvník si přijde k Richardovi pro dva až tři podpisy a ještě bude vyžadovat věnování pro české jméno, které měl Richard problémy napsat. Je to pro nás poučení - všem se omlouváme za čekání, které část návštěvníků způsobila, příště to budeme hlídat a korigovat.
6. Magic Of The Queen [PL]
I Want To Break Free
A Kind Of Magic
I Want It All
Don't Stop Me Now
Somebody To Love
Another One Bites The Dust
Under Pressure
Living On My Own
I'm Going Slightly Mad
These Are The Days Of Our Lives
Bijou
Last Horizon
Who Wants To Live Forever
In The Lap Of The Gods... revisited
Seven Seas Of Rhye
Crazy Little Thing Called Love
Bohemian Rhapsody
Radio Ga Ga
We Will Rock You
We Are The Champions
God Save The Queen
Killer Queen
Hammer To Fall
Tie Your Mother Down
7. DJ md_phono
Až z Ostravy k nám dorazil DJ, který mixuje spíš nahrávky jiných žánrů, ale patří mezi obrovské fanoušky Queen a několikahodinovou diskotéku si užil stejně jako pár desítek nejvěrnějších, kteří pařili na hudbu Queen až někdy do půl druhé ráno.
Fotografie - MaBellphoto
Fotografie - Lenka Štěpánková (mobil)
Fotografie - Martin Skála (mobil)
Mnohokrát děkujeme všem, kteří zaslali svoje fotografie či videa do našeho fanclubového archivu: kromě výše zmíněných i třeba Roman Hora, Viktorie Kašpárková, Katka Nováková, Renata Lišková, Vlaďka Gerbelová, Eva Vlčková či další.