Akce našeho fan clubu
Přijďte na párty, užijte si koncert nebo vyražte na víkendový výlet s dalšími fanoušky QueenStarší akce Letní kemp Londýn Peter Freestone
Montreux 2026
Po dvou letech opět vyrážíme na cesty. Je nás celkem 40, do Montreux už se samozřejmě dopravujeme komfortněji (letadlo + vlak) a odteď bude (i v příštích letech) naším domovským místem hotel Miramonte. Jsme deset minut pěšky od Freddieho sochy a centra městečka a máme nádherný výhled na jezero. Ti šťastnější z nás i terasu či balkón 😀 Opět s sebou bereme několik nováčků, kteří velmi rychle zapadají do naší party, která se vyznačuje věkovým rozmezím 20-70 let a relativně pravidelnou konzumací alkoholických nápojů.
Středa 2. září
Přilétáme do Curychu a přestupujeme na letadlo do Ženevy (náklady na letenku cca 2800 Kč včetně dvou zavazadel). Tam po občerstvení nastupujeme na vlak (700 Kč) a po páté hodině už se ubytováváme v hotelu (2200 Kč na osobu a noc). Nadpoloviční většina z nás má pokoj s výhledem na jezero, jsme velmi spokojeni a probíhá první ochutnávání portského vína a dalších pochutin, které vzali ti, co přijeli autem po vlastní ose. Večer se jdeme podívat na náměstíčko se sochou a vychutnáváme si západ slunce. Program začne až zítra.
Čtvrtek 3. září
Dnes nás čeká hned ráno okružní plavba lodí s výkladem Petera Freestona (1350 Kč). Petera vyzvedávám v jeho apartmánu (lehce mě vyděsí, když z něj právě pohřebáci vynášejí něčí tělo, ale byl to asi jen nějaký soused) a kráčíme k lodi, kde už potkáváme naši výpravu. Plavbu absolvujeme už potřetí, tak nás nic nepřekvapí, ale panuje vynikající nálada, Peter si naši privátní českou plavbu pochvaluje a počasí je naprosto fantastické.
Po návratu musím absolvovat plavbu ještě jednu, protože jsem organizátorům slíbil postarat se o Petera, kdyby během dopoledne cokoliv potřeboval. Není to problém, jen časově to začíná být na hraně. Po návratu rychlá návštěva hotelu Helvetie, kde vystavuje svoje fotky legendární fotograf Denis O'Regan. Přímo u autora rovnou objednávám jeho novou fotoknihu v limitované deluxe verzi, potkávám svého argentinského kamaráda a sběratele Ivana Petracchiho (ještě o něm bude řeč), který mi přivezl poslední výtisk jeho knihy o koncertech Queen v Argentině, pak schůzka s manažerem našeho hotelu a vyrážím s částí našeho týmu na rychlý oběd.
Sprcha dvakrát denně je v tomhle letním počasí nutností a už spěcháme na koncert našeho kamaráda Jaroslava Břeského, který křtí novou desku a slíbil jsem mu naši fanclubovou podporu. Pijeme na náměstí drinky, odpočíváme, posloucháme Jardu a já pak s Peterem Freestonem obřadně provedeme křest, přičemž nás nerozhází ani sprcha z opravdu teplého sektu. Po francouzských Rock You! nás čekají španělští Q71, od desíti pak videomapping na jezeře v podobě Innuenda a hektický den zakončujeme v suterénu našeho hotelu, kde jsme si zřídili večerní stanoviště na dopití a dojezení zásob. Někdy mezi jednou a druhou hodinou ranní jdeme radši spát, ráno nás čeká výlet na horu Rochers de Naye.
Pátek 4. září
Předloni jsme na Rochers de Naye byli a výhledy nás naprosto uchvátily. Letos to tedy opakujeme. Předsunutá výprava zjišťuje způsob zakoupení jízdenek, protože online to nejde a skupinová jízdenka minule dost vyděsila paní v infocentru. Letos jsou nákupy individuální, ale naše Riviera card zajišťuje výraznou slevu. Výhledy jsou parádní už z vlaku a vrchol hory ani není potřeba komentovat, podívejte se na fotky. Vidíme dokonce i Mont Blanc. Na hoře jsme pobyli dvě hodiny a je to tak akorát, pokud si to člověk chce v klidu projít a případně stihnout krátkou sváču v místní restauraci. Zvládneme i skupinovou fotku a kolem půl jedné vyrážíme zubačkou zpět do Montreux. Tam nás čeká zasloužená odměna v podobě fantastické zmrzliny a našeho obvyklého fastfoodového oběda - kebabu.
Díky organizaci různých akcí, sběratelské pověsti a dlouholetým přátelstvím s podobně fungujícími lidmi mám přístup do VIP baru. Tam si chodím jednak odpočinout a jednak tam pokaždé najdu nějakého zajímavého člověka ze světa Queen, se kterými se seznámím a pokecám. Prvním dnešním zajímavým hostem byl Jim Beach - dlouholetý manažer Queen, šéf Queen Productions, hlava všeho dění - který ovšem v roce 2020 utrpěl těžkou mrtvici a aktuálně je sice duševně relativně zdráv, ale fyzicky už přežívá jen na vozíku; obvykle v doprovodu své ženy Claudie a dcery Matildy. Zde je nutné uvést, že Jim Beach je mimořádně nenáviděnou osobou prakticky všemi, kteří pro něj kdy pracovali. Koluje sice názor, že pozvedl Queen obchodně, realita je ovšem spíš taková, že přišel ke svého času největší kapele světa, takže nebylo moc co zkazit. Brian s Rogerem ho vždycky podporovali, Freddie a především John se ho snažili spíš zbavit, ale nikdy k tomu nedošlo. Jima jsem se z etických důvodů rozhodl ani neoslovit.
Naopak jsem velmi rád viděl Petera Strakera (trochu prasák, ale jinak v pohodě týpek), Terryho Giddingse (Freddieho bodyguard, kterého uvidíte v listopadu v Praze na naší Vzpomínku na Queen - to je neskutečně příjemný a skvělý člověk, jeho přísný pohled klame), Mike Morana (to samé - hudební legenda a přitom nesmírně přátelský a skromný pán) či Crystala (Chris Taylor - Rogerův dlouholetý roadie proslulý svými hláškami a příběhy, které vesměs končí buď opilostí nebo sexuálním poměrem s nějakou fanynkou). Všichni tihle lidé mají nepřeberné množství příběhů z historie kapely a byla pro mě čest je s nimi probírat.
Večer se část z nás jde podívat na Queenie. Velká většina naší party není z různých důvodů fanoušky Michala, přesto je fér jim dát šanci. Vytknul bych přehnanou teatrálnost, ale jinak mi to hudebně přijde jako solidní lehký nadprůměr, dávám 7/10. Ze čtyř víkendových "hlavních" kapel bych je asi dal na druhé místo. Večer následuje další videomapping na jezero, tentokrát z produkce World of Freddie.
Sobota 5. září
Dnes si dopřáváme luxusní snídani v proslavené kavárně Confiserie Zurcher, z jejíž produkce tradičně pochází i Freddieho narozeninový dort. Míchaná vajíčka se šunkou, čerstvý džus, latté apod., takhle nějak bych viděl ideální začátek Freddieho narozeninového dne. Nebyla by to ovšem akce, pokud by nebyla aspoň jedna ostuda. Zde se to podaří přímo mně, když nepoznávám u snídaně paní Petru Alvarez Šimkovou - operní pěvkyni, kterou jsme doslova pár hodin předtím viděli zpívat Barcelonu. Po vřelé desetiminutové konverzaci je ale vše zapomenuto a loučíme se ve velmi přátelském duchu. Jdeme se vyfotit k Tribute Wall (zeď již neexistujícího studia určená přímo pro vzkazy fanoušků) a dáme si druhé kolo výstavy Denise O'Regana v hotelu Helvetie. Pak nás čeká Jana Janovská a její verze skladeb Queen na dudy. Velice nevšední zážitek!
Pár drinků na našem obvyklém "českém" místě na náměstí a stíháme ještě kousek koncertu Classic Queen. Pak si jdu pro drink a cestou mě osloví velice zajímavá paní - dáma z Británie, která slyší mou češtinu a představuje se mi jako dcera paní Sedlecké (snad mi promine, že jsem zapomněl její křestní jméno, bylo velmi atypické) a přichází i její bratr. Emigrovali z totalitního Československa v 60. letech a žijí v Británii, nicméně češtinu nezapomněli a já jsem si nesmírně užil jejich příběhy o tom, jak paní Sedlecká vytvářela v polovině 90. let Freddieho sochu pro Montreux. Práce trvala tři roky, prvním modelem byl právě syn paní Sedlecké, který místo stojanu na mikrofon držel koště. Tohle pro mě bylo asi nejpřekvapivější setkání víkendu. I když... Hned vzápětí si všímám u vedlejšího stolu tmavší dámy. Ano, Kashmira Bulsara, Freddieho sestra! Velmi vzácný host. Jdu se představit a prohodit pár zdvořilostních frází na téma "naší" budapešťské výstavy o Freddiem. Dozvídám se tajemství, že bude odpoledne krájet dort pro Freddieho. Ale nikdo to zatím neví (a vlastně ani nikdo neví o její přítomnosti).
Na jezeře mezitím probíhá slavnostní setkání místních lodí na Freddieho počest a my se na miniaturní pláži noříme do vod ženevského jezera; vedro je celkem úmorné. Chceme se vrátit na krájení dortu včas, tak na zpáteční cestu těsně stíháme trolejbus. Vystupujeme na zastávce u našeho hotelu a o překvapení dnes opravdu není nouze. Vedle nás stojí... Neil Fairclough a Tyler Warren! Baskytarista a bubeník uskupení Queen + Adam Lambert (nebo také členové Rogerovy kapely, chcete-li). Neuvěřitelná náhoda. Představuji se a sonduji, zda na večerní koncert do casina nepřijede náhodou Brian, protože to by mě jinak velmi mrzelo, že tam nebudu (dávám trvale přednost Silent Discu). Neil mě uklidňuje, že svou neúčastí o nic nepřijdu. Tylera chválím za jeho multiinstrumentální virtuozitu a ten se směje, že neumí jen na dechové nástroje.
Odpoledne je slavnostní krájení Freddieho dortu za účasti Kashmiry (která přijede v autě nepozorovaně, ale na zpáteční cestu už jí musí ochranka doslova probojovávat cestu davem) a přichází zlatý hřeb - Silent Disco. Párty, která na první pohled vypadá divně, ale všichni si ji nakonec nesmírně užíváme. Každý má sluchátka, ve kterých může volit mezi třemi zvukovými proudy (obvykle 60., 70. a 80. léta). Do toho jsme ukořistili jakési světelné meče, kterými se pod lehkým vlivem alkoholu občas laškovně mlátíme. Kdo nezažije, nepochopí. Párty uzavíráme ve dvě ráno a zcela vyčerpáni jdeme spát.
Neděle 6. září
Konečně první odpočinkový den. Dáváme ranní fotku u repliky známého domku z obalu Made In Heaven (fotka u sochy nemá cenu, ta je ověšená všemožným bordelem a Freddie nejde ani poznat) a tentokrát dáváme koupačku jen soukromě s kamarádkou, protože je nutné v klidu probrat jak všemožné drby, tak i filozofické otázky života. Vracíme se na Pavla Šporcla, který předvádí skvělý set, ve kterém hraje nejen Queen, ale i další rockové klasiky. Objektivně má velký úspěch, rozhodně daleko větší než následující kapela Liquid Meat, ve které přitom hraje syn známého mnichovského producenta Reinholda Macka. Macka vidím u baru, jdu ho tedy pozdravit, ale nepůsobí vůbec příjemně a stejný pocit z něj mají organizátoři, jak mi později potvrdili. Náladu mi spravuje Nick Weymouth z PR oddělení Queen, se kterým se známe jen virtuálně a teď už i osobně. Velmi fajn člověk, diskutujeme o včerejší noci a on zaníceně vypráví o párty v casinu, která byla tentokrát asi opravdu výborná díky kapele s Neilem a Tylerem. No nic, my měli místo toho Silent Disco, spoustu sektu, vína a rumu. Taky dobré!
Jdeme na další kolo kebabu a na ulici potkáváme Mickeyho Callista. To je týpek, který to dotáhl do semifinále britské obdoby Superstar, pak se proslavil virálním videem, kdy v Paříži zpívá Bohemian Rhapsody a aktuálně hraje s kapelou Don't Stop Queen Now. Jak se večer přesvědčíme, ne náhodou patří mezi skutečně nejlepší interprety skladeb Queen. Ale není čas se zdržovat - rychlá sprcha, rychlá masáž a na náměstí vidím už Ivana Petracchiho a Germána Tripela. Ivana už jsem zmiňoval, je to významný sběratel, který má Freddieho ručně psané texty. Germán je argentinský zpěvák. Dohromady zformovali tohle duo, kterému jsme slíbili s naším fanclubem udělat podporu a to se daří. Chemie je fantastická, ve formě "klavír + zpěv" zní více i méně známé skladby, Germán si bere i naši fanclubovou vlajku, neustále si s námi připíjí a párty završujeme společnou fotku na stage. (V publiku potkávám další světové sběratele, viz fotky - Gigi z Itálie či Menno a Peter z Holandska). Večer jdeme na koncert Mickeyho kapely Don't Stop Queen Now, kteří byli asi nejlepší kapelou letošních oslav - logicky především díky Mickeymu a jeho hlasu. Na závěr nesmí chybět naše duo Pavel + Roman a jejich póza na ramenou s vlajkou!
Pondělí 7. září
Jedeme domů. Je to smutné loučení, ale nedostatek spánku a drobné šrámy z tanců se sčítají a další den už bychom asi měli problém fyzicky zvládnout 😀 Manažer HIM, který zastřešuje i náš "hotel", nás ujišťuje, že mě kdykoliv v budoucnu rád ubytuje (to je velmi cenná informace, protože ubytovací kapacity v Montreux jsou vyprodané skoro na rok dopředu) a před budovou potkávám ještě Grega Brookse, archiváře Queen. Je to bručoun, ale vzájemně se jako experti na historii kapely respektujeme.
Dovětek
Letos to byla pravděpodobně největší párty Queen v historii. Obrovské oslavy, které přitáhly do Montreux až deset tisíc fanoušků Queen. Nekonečný proud hudby, lásky, alkoholu, úcty a pozitivní atmosféry. To je věc, která se musí zažít osobně. A po letech, kdy za oslavami stál především Norbert Muller (bohužel zemřel v roce 2024), je má na svých bedrech jeho syn Lucien. A právě jemu patří náš obrovský dík za to, co dělá. Nikdo z nás si nedokážeme představit, kolik stresu a úsilí ho to stojí - a to se jedná o neziskovou akci, která má naprosto nulovou podporu kapely. Lucien je můj dobrý kamarád a přesto jsme si na sebe během oslav udělali čas vždy tak pět minut denně, během kterých měl tři telefony a dalších pět lidí ho oslovilo s nějakým organizačním problémem. Skláním se před ním a má můj obrovský respekt.
Pokud bude akce existovat i v roce 2028, rádi bychom si opět náš výlet zopakovali. Nastavil jsem tempo jednou za dva roky, aby nám akce nezevšedněla. Chcete jet s námi? Sledujte náš web či Facebook nebo nám prostě v lednu 2028 napište. A nezapomeňte, že naši členové mají přednost...