[3.12.2007 22:04] Do vzpomínkového fondu českého fan clubu Queen přibyl další ročník – jubilejní desátý.

Je namíchán z přitažlivých tónů revivalových kapel, jež zrají na českých i německých pódiích, jeho svůdné aroma připomíná zvláštní směs přátelství a zábavy, která vyluzuje na tvářích fanoušků rozverný úsměv, a oproti minulým ročníkům se pyšní také opojnou dochutí, docílenou speciálními ingrediencemi nejlepší jakosti, dováženými z Královniny rodné Británie. Na jeho etiketě se skví 17. listopad 2007, klub Abaton, Praha.

„I letos se vzpomínka konala v příjemném prostředí klubu KD Opatov na Jižním Městě. Ale fan club nechce, aby akce byli stále stejné, a tak jsme se snažili o zcela nový program,“ psal Karel Lehner ve svém článku o Vzpomínce na Queen 2003. Šéf českého fan clubu tehdy dostál svým slovům a stejným mottem se řídil i při pořádání jubilejního desátého setkání. Byť jedno z prvních ozvláštnění mělo spíše nedobrovolný ráz…

Karlík a továrna na linoleum
Prvního červnového večera roku 2007 se útulným sálem Kulturního domu Opatov naposledy rozezněly řezavé tóny elektrických kytar a hudební Mekka Jižního Města se vydala vstříc Alláhově náruči. Stovky rockových poutníků musely najednou hledat nové útočiště pro svá bezbřehá hudební rozjímání. Mezi nimi i čeští fanoušci Queen, kteří se v útrobách opatovského kulturního střediska potkávali pravidelně po sedm let. „S Opatovem je spjatý kus fanclubové historie,“ vzpomíná nostalgicky Karel Lehner. „Nicméně dříve nebo později bychom se stejně museli poohlédnout po něčem větším,“ připomíná tamní stísněné podmínky, jež návštěvníci pocítili zejména při loňském setkání. I proto úlohu hostitele akce s názvem Vzpomínka na Queen nakonec převzal hudební klub Abaton. „Ale jak to tak bývá, peníze jsou vždycky až na prvním místě,“ zdůvodňuje nejvyšší představitel fanclubové hierarchie, proč se na první pohled zamiloval do někdejší holešovické továrny na linoleum. „Největší výhodou jsou dva sály,“ vypíchl hlavní přednost secesní budovy, jež mu umožnila sestavit variabilní program, z něhož si vybral každý dorazivší fanoušek. Živé koncerty a paralelně běžící videoprojekci doplnil Queen Market, který zavítal na tradiční setkání Královniných příznivců vůbec poprvé v historii. Není tedy divu, že se čeští fajnšmekři vrhli na jeho lahůdky s ohromnou chutí. „Přišel jsem k marketu pozdě, takže nejlepší kousky byly pryč,“ smutnil Mirek, fanoušek z Brna, který si tedy alespoň rozšířil šatník o mikinu a dvě trika. Hlavu ale dlouho nevěšel. Jako každý, kdo na letošní Vzpomínku dorazil, si totiž dopřál opravdovou třešničku na pomyslném fanouškovském dortu.

Pobočníci Jeho Výsosti
Do té byli pasováni hlavní hosté večera – Peter Freestone a Jacky Smith. Muž, který obsluhoval rockového krále, si již sedm let užívá příjemné anonymity, jež mu poskytují západní Čechy. Vinou časové zaneprázdněnosti však byl nucen pozvání na českou Vzpomínku nejednou odmítnout, a tak se tuzemští fanoušci dočkali populárního „Phoebeho“ až letos – a s ním i dalšího pobočníka Jeho Výsosti. „Když nás Peter v březnu na UK Convention s Jacky seznámil, mluvil o tom, že bude v listopadu na naší Vzpomínce. Jacky
okamžitě zareagovala a vykřikla: ,Oh really! Me too!!´“ vypráví se smíchem Karel Lehner, kterak se mu podařilo dostat na sraz šéfku oficiálního fan clubu. Královnina prodloužená ruka přivezla s sebou do Prahy také několik zajímavých dárků, na něž si díky slosovatelným vstupenkám mohl dělat zálusk kterýkoli z přítomných poddaných. O majitelích jednoročního členství v oficiálním fan clubu nebo DVD Queen Rock Montreal s Brianovým vlastnoručním podpisem se pak rozhodovalo ve speciální tombole. Peter během ní udivoval (a občas bavil) publikum svou roztomilou češtinou, když do mikrofonu svědomitě nahlašoval vylosovaná čísla, zatímco Jacky běhala po pódiu a s pomocí diváků vytahovala z osudí jednoho šťastlivce za druhým. „Nemůžu tomu uvěřit! To se nedá ani popsat, jakou mám radost!“ zářila Jarka, čerstvá majitelka lístků na vídeňskou předpremiéru muzikálu We Will Rock You. Nejen jí, ale i všem ostatním příznivcům byli Peter a Jacky k dispozici po celou dobu akce. Nad rámec veřejné besedy zodpověděli stovky dotazů fanoušků i zástupců médií, nekonečné touhy o společný snímek či autogram uspokojovali až do brzkých ranních hodin. Přitom stále kolem sebe ve velkém množství šířili pozitivní energii. „Phoebe je opravdu sympaťák,“ vyznal se Honza, fanoušek z Teplic. „Pohodová baba, která si nehraje na mistra světa,“ prohodil Mirek, zástupce moravských příznivců, na adresu Jacky.

Mrazivé rockování
„Máma všech fanoušků“ a Freddieho komorník nechyběli ani na vystoupeních revivalových kapel. Na prknech scény v prvním patře nejprve vystoupila aktuální tuzemská jednička – Queenie. Zatímco loni okouzlovala diváky chuťovkami jako Back Chat či Teo Torriatte, letos vsadila na hitový set list à la Magic tour. „Byli jsme časově omezeni, proto jsme vybrali "nejlepší" písně Queen z našeho repertoáru a těmi tento časový interval zaplnili,“ vysvětluje Michal Kluch, zpěvák Queenie, výběr písní, do kterého se i přesto prodraly dva speciální songy. Na Freddieho počest zazněla nejprve tklivá balada Say It´s Not True a posléze i rocková verze Love Kills, při níž v davu uznale pokyvovali hlavou i oba hosté z Británie. „Freestone se později přiznal, že jí slyšel vůbec poprvé živě a při jejím poslechu mu šel mráz po zádech,“ uculuje se frontman pražského revivalu a s potutelným úsměvem dodává: „Tedy v dobrém slova smyslu.“ Pravdou je, že závan studeného vzduchu pociťovali všichni návštěvníci, a to i bez ohledu na sílu kulturních zážitků. „V Abatonu byla příšerná zima,“ postěžoval si Jan Vytásek, jenž se svými kolegy vystřídal Queenie na pódiu. „Na nástrojích se to projeví tak, že si je naladíš v šatně, a na pódiu, kde je tepleji, se ti rozladí,“ vysvětluje lídr hudební formace Blackbirds, která se představila na setkání fanoušků po roční odmlce. »Černý pták« se podobně jako ostatní účinkující pochlubil královským peřím, avšak v netradičním zbarvení. Osobitá a zároveň přitažlivá aranžmá hitů jako ´39 či No-One But You slavila u publika i Královniných vyslanců zasloužený úspěch. Optimisticky naladěného Vytáska však ještě před výstupem ovládla nervozita. „Všechno se jevilo jako velká sranda, ale když jsem potom viděl Petera Freestonea, dostavila se okamžitě ta velká zodpovědnost, takže jsem nahnal kluky do šatny a většinu repertoáru jsme si ještě přejeli,“ vypráví zpěvák Blackbirds o setkání s paní Trémou. „Naštěstí jsou zkušení muzikanti, tak jsme to dali dohromady. Nakonec to dopadlo ještě lépe, než jsem čekal,“ těšilo Vytáska. Z vtíravé zimy si však nedělali žádnou hlavu poslední účinkující večera. Německý revival Flash svým energickým vystoupením naopak vyhnal rtuť teploměru o několik stupňů nahoru. „Příjemně mě překvapili,“ vyznal se Honza z Teplic. „Měli hodně zajímavý set list. Třeba takovou Killer Queen nebo I´m In Love With My Car jsem vůbec nečekal a určitě potěšily.“ Dynamické show udával tempo zpěvák Markus Engelstädter, který jako by chtěl svým nezkrotným projevem vyvrátit úsloví „nomen omen“. Fanouškovi ze severočeské metropole se ale zamlouval především zvuk kytary. „Guild je trochu jiná cenová kategorie, než Burns kytaristy Queenie a taky to bylo poznat,“ zhodnotil kopii Rudého Speciálu, na níž publikum bavil Hermann Trautner, přezdívaný „Sherry“, který i přes kudrnatou paruku připomínal svou vizáží spíš Keitha Richardse než Briana Maye.

(No) More Of That Karaoke
Narůstající únava, kombinovaná s pohledem na hodinky, i koňská dávka živé hudby vyřídily nejednoho diváka, a tak nebylo divu, že řady návštěvníků po závěrečném vystoupení značně prořídly. I tak zůstala v dolním sále početná skupina příznivců, kterým v odchodu bránil buď alkohol, nebo touha užít si společný čas s ostatními fanoušky. Někteří však měli o důvod navíc. Pořadatelé totiž obnovili soutěž Queen karaoke, ve které si každý dobrovolník může vyzkoušet roli frontmana Queen. A že byl zájem! – na mikrofon se stála pomalu delší fronta než na půllitr piva. U soutěžících se zřejmě za čtyři roky, kdy karaoke v programu Vzpomínky scházelo, projevily abstinenční příznaky, neboť u plátna se vystřídali snad všichni přítomní s výjimkou Petera s Jacky a moravskoslezského fanouška, který si jako na potvoru připravil song, jenž v nabídce písní chyběl – Yeh. Amatérské interpretace měly vedle vyprazdňujícího se inventáře cen ještě jiný efekt. „Čas jít domů,“ prohlásil Martin, když se sálem začal rozléhat mužský hlas zpívající I Want To Break Free, a vydal se do své milované Plzně. Další podobné reakce nezáměrně uťal až Karel Lehner, když soutěž ve zpívání ukončil. Menšina, která sledovala pěveckou disciplínu zpovzdálí, se poté připojila ke skupině u plátna a celý šik se začal vlnit do rytmů závěrečných písní.
Tři hodiny po půlnoci ještě fanoušci sborovým potleskem poděkovali Jacky a Peterovi. Lidem, kteří svou účastí udělali letošní ročník výjimečným a pomohli vytvořit nádhernou atmosféru.

Atmosféru, která nechybí na žádném srazu českého fan clubu Queen…

Martin Kubičík