Nejen výtvarné dobrodružství s Freddieho bustou aneb výstava o Freddieho životě a tvorbě

19.12.2012 19:02

Důvod vytvoření sochy

Freddie byl pro mě pěveckým idolem již od cca 10 let, kdy mi učaroval jeho hlas, který se ozýval z hitových stanic porevolučních rozhlasových radií. V únoru roku 1991 byl často vysílán v televizních hudebních pořadech a hudebním kanálu klip ke skladbě Innuendo. Jeho naléhavost a pocity úzkosti tehdy v posluchačích ještě umocňoval probíhající válečný konflikt v Iráku a strach z nekonvenčního způsobu vedení této války. Velmi mne zasáhlo Freddieho úmrtí na podzim téhož roku, které je spojeno s písní The Show Must Go On. Až v televizi a na prvních plakátech s časopisu Bravo jsem k onomu výraznému a zároveň mému sluchu imponujícímu hlasu přiřadil tvář.

Byl to právě Freddie, který ve mně zažehl touhu k umělecké činnosti. Jeho hlas i skladby jsem důvěrně znal. Prostřednictvím dobrého hi-fi aparátu se lze s tímto člověkem – umělcem alespoň virtuálně setkat. Je to ale v podstatě jen iluze, která se po vypnutí přístrojů rozplyne. Dále tu byla touha se s Freddiem setkat osobně. Jedinou možnou odpovědí je hmotný objekt, který svou matérií představuje onu dnes již nežijící osobu. Logickým řešením je potom socha.


Tvorba busty

Aby nezůstalo jen u snu, kontaktoval jsem v březnu roku 2011 český fanklub Queen s návrhem na vytvoření sochy Freddieho. Kvůli pracovnímu vytížení jsem se kromě sběru fotek, zjištění přibližné výšky Freddieho a letmých úvah o podobě sochy tvorbou příliš nezabýval.

Hmotné práce začaly v sobotu 21. 5. 2011, kdy jsem na drátěnou kostru hlavy začal nanášet sádru a formovat rysy Freddieho hlavy.

Pro mě jako laika bylo velmi obtížné představit si pouze z fotek, jak by tvář mohla vypadat trojrozměrně při zpěvu. Proto jsem hledal další a další fotky, díval se na koncerty a donekonečna zastavoval obraz s cílem najít ideální fotku vystihující Freddieho.

V zajetí iluze podoby a velikosti skutečné Freddieho tváře ze zkreslujících fotografií jsem po večerech dodělal jeho bustu pro Vzpomínku pořádanou každoročně fanklubem Queen. Velkým překvapením pro mne byla účast Freddieho sestry Kashmiry a jeho osobního tajemníka Petera Freestonea, kteří Freddieho viděli po dobu několika let v reálu. Sestře Freddieho se busta líbila, snad jen nos měl mít Freddie delší. Peter Freestone vyjádřil jisté pochybnosti o úplné shodě s Freddiem.

Na počátku roku 2012 jsem se k bustě vrátil. Opět začal začarovaný kolotoč nové foto – nové informace, ladění a předělávání. V podstatě jsem hlavu Freddiemu zvětšoval a zápasil s rozporuplnými pocity, že se moje dílo reálnému Freddiemu vzdaluje.

V červnu 2012 jsem na Queen Campu pořádaného fanklubem Queen více pohovořil s Peterem Freestonem, který mi ukázal skutečnou výšku Freddieho a také trochu šokoval tím, že Freddie byl v podstatě subtilní typ, což je v kontrastu s tím, co ukazuje většina fotografií. V červenci 2012 Peter navštívil podruhé bustu Freddieho a s podobou Freddieho byl celkem spokojený. Přímo na bustě mi ukázal, jak doladit některé proporce Freddieho obličeje.

Tím mi došlo spoustu dalších skutečností. Freddie totiž na každé fotce i během rozmezí několika málo let vypadá odlišně. V první polovině 80. let začal Freddie posilovat a také rozumně přibírat na váze. Jeho postava zmohutněla, jak si může pozorný divák všimnout na fotografiích např. z Live Aid. Stejně tak v jeho tváři se změnil úhel přechodu nosu a čela - více se přiostřil. Oproti roku 1980, kterým začínaly fotografie předlohy ve Freddieho obličeji čím dál více dominují z ánfasu široké lícní kosti. To bylo ještě více umocněno faktem, že na posledním turné v roce 1986 Freddie přibral, aby fyzicky zvládl velmi náročné koncerty. Zde byl podle komentářů zástupkyň ženského pohlaví oním silným chlapem se sexy mohutnou spodní čelistí. Navíc je to také vrchol jeho koncertního vystupování. Proto jsem vybral pro konečnou podobu obličeje Freddieho koncertní turné Queen z roku 1986.


Organizace výstavy s Hell Yeah Gallery

Na počátku září 2012 byla v Pardubicích otevřena nová galerie pro začínající umělce nesoucí originální název Hell Yeah Gallery. Původně jsem se přišel se podívat na debut mého známého malíře, který byl prvním vystavovatelem. Jedné z majitelek firmy Art Adventures, s.r.o. (Výtvarné dorodružství), která provozuje galerii Martině Šarmové jsem se nesměle zmínil o mém uměleckém počinu a velmi jí to nadchlo.

Nakonec jsem odcházel s předběžnou domluvou uspořádat koncem listopadu výstavu o Freddiem. Důvodem bylo 21 let od jeho úmrtí a také pocta a připomenutí si Freddieho jako hudebníka a zároveň jeho osoby. Na konci října jsem se opět setkal, tentokrát již s oběma majitelkami, abychom domluvili konkrétní datum výstavy a také jak by měla výstava vypadat.

Původně jsem zamýšlel vystavit jen bustu, ale pronajmuté dvě výstavní místnosti by zely prázdnotou. Uvažovali jsme o tom, že do galerie umístíme jen několik plakátů a obaly desek. Nakonec jsem se rozhodl napsat k výstavě doprovodný text. Zpočátku se úkol jevil jako jednoduchý, ale realizace ukázala, že i když Freddieho život a jeho tvorbu poměrně detailně znám, budu muset vybrat jen to hlavní. Musím dodat, že to byl skutečně velmi nelehký úkol.

Jako základní kostru jsem zvolil chronologické vyprávění o Freddieho životě prokládané popisem vybraných skladeb z alb skupiny Queen a také jeho sólovými alby. Do toho jsem přidal také něco o jeho osobním životě. Celý text je doplněn ilustrativními obrázky, ve kterých se zračí to, co Freddie prožíval a také jeho doslova posedlost láskou a vztahy. Nakonec jsem zhodnotil jeho život a dílo. Rozsah textu se rozrostl na 23 stran A4. Majitelky Hell Yeah Gallery jej naranžovaly na celkem 12 nástěnek, které byly rozmístěny tematicky za sebou.

Jelikož jsem pro podobu Freddieho busty zvolil koncertní turné Magic Tour z roku 1986, tak jsem také chtěl více navodit atmosféru z oněch koncertů. Za tím účelem byl vedle Freddieho busty umístěn jeho koncertní kostým z Wembley. Nutno dodat, že bohužel jen kopie. 


Vernisáž výstavy

V pondělí 26. 11. 2012 bylo vše nachystáno a v 16 hodin galerie vpustila dovnitř první dva nesmělé návštěvníky. V 16:30 došlo v potemnělé galerii plné nedočkavých návštěvníků k slavnostnímu odhalení busty jejím autorem.

Freddieho bustu samozřejmě nelze jen tak odhalit. Freddie si vyžadoval něco speciálního. To by ostatně nebyl ani Freddie. Za zvuku úvodní skladby koncertu z Wembley s názvem „One Vision“ a skandováním davu „Freddie, Freddie“.

Freddie se dostavil v plné síle. Samozřejmě nečinně nepřihlížel a hned se postavil k připravenému mikrofonu, aby potěšil své fanoušky, kteří jej přivítali bouřlivým potleskem. Na Freddieho oslavě se podávalo šampaňské a něco k zakousnutí.

Na vernisáži byl také frontman pardubické skupiny Pirate Swing Band Jiří Ševčík. Ta nadchla svými neotřelými swingovými úpravami hitů Queen i Petera Freestonea, který je také pozval na koncert k příležitosti Freddieho nedožitých 65. narozenin do Montreux.

Patřičnou pozornost výstavě věnoval také místní tisk, který zveřejnil dva články.
pardubicky.denik.cz/kultura_region/mercuryho-ucti-mlady-autor-jeho-bustou-20121123.html
pardubicky.denik.cz/kultura_region/vystava-s-prichuti-queenu-jen-do-1-prosince-20121129.html

Výstava probíhala necelý týden a v sobotu 1. prosince po poledni skončila. Podle majitelek galerie za tuto krátkou dobu výstavu navštívilo zhruba 100 lidí. Podle ohlasů, jak při rozhovoru s majitelkami galerie nebo vzkazů v knize od návštěvníků, se výstava líbila.

„Děkujeme za vyčerpávající a velmi hezky vytvořenou výstavu o Freddiem. Zvláště obsah napsaného příběhu o jeho životě je perfektní“.
„Děkuji za krásnou výstavu o zpěvákovi a skupině ze všech nejlepších“.
„FREDDIE WILL LIVE FOREVER! SHOW MUST GO ON!“


Poděkování autora výstavy

Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří pomohli zrealizovat výstavu:

Chci poděkovat majitelkám Hell Yeah Gallery za to, že umožnili realizaci této výstavy v prostorách galerie, za pomoc při aranžování nástěnek s dokumenty o Freddieho životě a mimo jiné i za půjčení stojanu s mikrofonem – jinak bychom Freddieho nemohli slyšet...
Panu Peteru Freestoneovi za rady ohledně Freddieho proporcí a návštěvu.
Velké díky také patří mojí rodině za catering a technickou pomoc s realizací výstavy. Stejně tak děkuji manželce za pochopení a toleranci k mojí tvůrčí činnosti.
Chci poděkovat všem kamarádům a známým, kteří mi drželi palce a podpořili v tvorbě nejen slovem ale i činem.
Díky také Freddiemu, bez nějž by tato výstava skutečně nemohla vzniknout.
„Friends will be friends – right till the end.“


Autor výstavy a článku Tomáš Lelek