Čeští fanoušci se setkali s Johnem Deaconem

Čeští fanoušci se setkali s Johnem Deaconem

John Deacon, basák Queen, který krátce po smrti Freddieho pověsil basu na hřebík. Na veřejnosti se neukazuje, na koncertech byste ho marně čekali. A přesto je touha nás, fanoušků, zmlsaných častým koncertováním Briana a Rogera, vidět Johna velká. Dva čeští fanoušci, Petr a Radek, se rozhodli, že chtějí mít ve své sbírce fotku a podpis Johna stůj co stůj. A podnikli proto výlet s nejistým výsledkem. Zde je jejich příběh, každý ho vypráví po svém.

Petr a Radek v místě Londýn

Petr Losert

Před pár týdny jsme s Radkem /Scandalem/ podnikli výlet do Londýna a to s jasným cílem – setkat se s JOHNEM DEACONEM. A to se nám podařilo se vším, co k tomu patří – podpisy, krátký pokec, podání ruky, videa … neskutečný zážitek!!!! Podsoupili jsme riziko případného neúspěchu, zbytečně utracených peněz za letenky, ubytování atd. a po několika měsících plánování se rozhodli jít do toho! Info z naší akce dáváme na net až teď, kvůli dovoleným atd. nebyl čas zpracovat fotky a sepsat text.

K setkání s Johnem neznamená jen znát adresu, ale obrnit se nekonečnou trpělivostí a k tomu mít pořádnou dávku štěstí. Vědět, že potkat Johna bude taková náhoda, velmi bychom si rozmysleli, jestli do toho vůbec jít. John absolutně nestojí o jakoukoliv popularitu a to celou věc podstatně komplikuje. Ven z domu vychází velmi zřídka, nedá se vysledovat žádná pravidelnost. Pomyslný štít okolo něj tvoří kromě sousedů i manželka Veronica, která slušně, ale velmi razantně, vysvětluje, že John žil „very crazy life“ a zájem o něj ho proto vůbec netěší. Díky tomu všemu považujeme setkání za neskutečné štěstí a doteď nechápeme, že se to povedlo! Podali jsme si ruce, krátce se představili, řekli odkud jsme a slušně ho pořádali o podpis. A protože ochotně svolil k podepsání i více než jedné věci, nechal jsem si podepsat své oblíbené vinyly (na dvou jsem Johnem zkompletoval podpisy žijících členů Queen, všechny z osobních setkání) a Radek plakáty, booklety atd. Nic z toho samozřejmě není k prodeji, je to pouze pro naši radost. Během krátkého pokecu nám John řekl, že si už úplně není jistý, jestli v Praze někdy byl a pokud ano, že už to je hodně dávno. Dále, že jeho hlas se neobjevuje na žádné studiové nahrávce (přestože hodně lidí tvrdí, že vyfiltrovali z nahrávek místo, kde John zpívá… takže zase je chvíli o čem přemýšlet). Doteď to všechno vstřebáváme, to setkání bylo prostě WOW!!!

Protože Londýn a jeho okolí přímo vybízejí k dalším výpravám, dali jsme si kromě Johna i jiné cíle a vyčlenili si na to 4 dny. Čekal nás ještě Knebworth Park, Kensal Green, Garden Lodge a … setkání s Brianem.

Setkat se s Johnem a druhý den i s Brianem zní jako dobrá fantasy, ale naštěstí Brian podepisoval svoji knihu „Queen in 3D“ v knihkupectví Waterstones na Piccadilly. Tam jsme dorazili asi hodinu před samotnou akcí a postavili se do fronty …, nutno podotknout, že asi tak 200. v řadě! Brian sice podepisoval výhradně jen svoji knihu, ale občas porušil i svůj vlastní zákaz, takže se vedle Johnova podpisu na LP Made in Heaven objevil i ten jeho.

Další část expedice do Londýna nás vedla k Freddieho domu. Sklo zakrývající vstupní dveře bylo totálně vyčištěné, dveře a okna v patře otevřená. Spíš jen tak z hecu a bez větších očekávání jsme zkusili zazvonit, … no a ozval se nám ze zvonku starší ženský hlas. Mary… ? Člověk v tu chvíli jen tak pokrčí rameny a zasměje se tomu 🙂

Pokračujeme na další etapu, čeká nás místo posledního koncertu Queen s Freddiem… Knebworth park na severu Londýna, poblíž města Stevenage. Na anglický venkov do Knebworthu vede fajn cesta vlakem cca 1h z centra Londýna. V městečku se dá udělat pokec s místními pamětníky (např. s farmářkou, která jako mladá poslouchala koncert Queen ze své zahrady), v místním obchůdku koupit totálně nejodpornější ananasovou limonádu široko daleko a současně s ní jedny z nejlepších máslových sušenek. Do parku se dá dojít za 30 minut příjemnou procházkou až k zámku a kostelíku se hřbitovem. Stromy viditelné na záznamu z koncertu tam dodnes jsou, snad jen o něco vyšší. Atmosféra toho místa je až neskutečná. Když jste tam chvíli před západem slunce a navíc široko daleko sami, pustíte si One vision z koncertu a stojíte na místě, kde bylo postavené podium… totální masakr!

Poslední zastávka Kensal Green – krematorium, ve kterém Freddieho zpopelnili a hřbitov, považovaný za jedno z míst jeho posledního odpočinku. Hřbitov velký asi jako jedno menší městečko, v něm je potřeba se trochu zorientovat a najít cestu do scattering garden. V ní je totiž přesně to, co hledáme – totem, na kterém dříve bývala cedulka se jménem Farookh Bulsara. Po chvíli tam dorazily nějaké Indky a potvrdili, že cedulka tam opravdu dříve bývala (lze dohledat i na youtube jedno starší video). Zjistili jsme i věc, ze které mrazí v zádech, ale nechceme jejím zveřejněním zatím dělat zbytečný rozruch, dokud si vše pořádně neověříme. Samotné krematorium bylo otevřené, prohlédli jsme si proto i obřadní místnost, vstupní halu a zapálili svíčku erárními sirkami značky Bryant & May.

Při cestě domů si nás náhoda opět vyhlédla. Protože jsme si cestu na letiště naplánovali s hodně malou rezervou a Londýn byl navíc totálně zasekaný kvůli Bank Holidays, stihnuli jsme letadlo jen díky jeho půlhodinovému zpoždění…

Byly to jednoznačně 4 dny, na které nikdy nezapomeneme!!!

 

JOHN DEACON 2017 – máme ho!!!

Radek Komínek

Po půl roce plánování jsme se já a Another World rozhodli podniknout v květnu výlet do Londýna s hlavním cílem – setkat se osobně s Johnem Deaconem. Termín jsme si nakonec určili podle autogramiády knihy „Queen in 3D“ v knihkupectví Waterstones – které se účastnil Brian May – abychom nevážili dalekou 4 denní cestu případně úplně zbytečně, ale vrátili se „aspoň“ s novou knížkou podepsanou vlasatým kytaristou.

Po příletu do Londýna jsme několik hodin strávili čekáním na letišti, protože ubytování jsme měli zaplaceno až od dalšího dne. A i když se našlo dost míst k sezení, spát se nedalo – neustálý průvan v letištní hale, houkání různých alarmů nebo očuchávání policejním psem klidu na spánek zrovna nepřidalo. Cesta z letiště vlakem a pak metrem do místa ubytování trvala asi hodinu a půl a AW začínal být nervózní, že Johna určitě prošvihneme… chtěl být u jeho domu co nejdříve, a tak ho napadlo vzít taxi, což se brzy ukázalo jako nejdůležitější krok v naší 4-denní výpravě za Johnem.

Setkání s Johnem totiž proběhlo absolutně nečekaně přímo první den, nějakých 10 minut po našem příjezdu k jeho domu! AW šel obhlížet terén, já si vybaloval v klidu svačinku a začal přemýšlet, kolik času čekání na Johna denně věnujeme. V tom se otočím směrem na ulici a tam si to vykračuje v kostkované košili JOHN ! Protože jsme v tu dobu nespali už nějakých 30 hodin, mrknul jsem raději ještě jednou, jestli to není halucinace, fata-morgána nebo jeho dvojník… adrenalin vystřelil a já začal v duchu panikařit, že jsme v háji… AW, který měl u sebe fixy na podepisování, se totiž v klidu procházel někde 120 metrů daleko, zatímco jeho LP desky, určené k podepsání, byly pečlivě zabaleny v odolné krabici uvnitř velké tašky… moje věci /postery, vinyl singl, booklety cd…/ taky stále odpočívaly v plátěné tašce s logem Queen. Naráz se u Johna objevil mladík s hromadou vytištěných fotek k podepsání, což nás možná zachránilo – neváhal jsem a utíkal pro AW, který si samozřejmě myslel, že si z něho dělám legraci. Potkat legendárního basáka z Queen, ihned po příletu do Londýna, se zdálo jako totální sci-fi. Konečně jsme oba, udýchaní, přiběhli k podepisujícímu se Johnovi – já jsem zapnul natáčení na mobilu, zatímco Peťa začal z tašky dolovat své LP-desky, hledat fixy a foťák. John měl při pohledu na chodník evidentně hrůzu v očích, protože podle počtu Peťových a mých „zavazadel“ /Peťův ruksak, obří taška na LP, moje taška/ si musel myslet, že ho čeká tak hodinová autogramiáda, případně že se k němu s tím vším asi rovnou stěhujeme. Mladý sběratel/kšeftař (radši se ani neptejte, kolik mu toho John podepsal – ve srovnání s ním jsme byli absolutní troškaři) zabral Johnovi asi 2 a půl minuty – tím nás sice zachránil, ale i tak při tom počtu autogramů, které skončí jistě na Ebay, jsem měl 100 chutí nakopat mu zadek. Konečně se tedy John začal věnovat i nám – podali jsme mu ruku, představili se jménem /Radek, Petr/ a řekli, že jsme fanoušci Queen z ČR a poprosili ho o minutku na podpisy – John souhlasil „o.k.“. Ruka s mobilem se mi úplně třásla, na Briana jsem už zvyklý, ale tohle bylo prostě jiné kafe 🙂 (nic proti stříbrovlasáčovi:-). Po pár našich nezbytných pochvalných frázích se dal John do práce – podepsal 5 desek od AW (Queen I, MIH, Innuendo, Hot Space a vinyl singl Hammer to Fall) – jak AW ty LP narval do příručního zavazadla na palubu letadla, to pořád nechápu 🙂 , já dostal 9 podpisů (gramec doma nemám, takže se podepisovalo, co mi doma přišlo pod ruku: cd booklety Queen I a Queen Forever, poster z deluxe box verze ANATOdeon, reprint textu IWTBF z knihy 40 let skupiny Queen , vinyl singl Scandal 🙂 , fotka z Queen kalendáře, časopis o Queen, poster Play the Game , cd singl A Winter´s Tale – všechny podpisy máme výhradně do naší sbírky, nejsou na prodej!

Během podepisování jsme Johna samozřejmě trochu vyzpovídali, na otázku o návštěvě Prahy odpověděl, že možná kdysi byl, ale už si to nepamatuje :-), zeptali jsme se taky, zda někde v pozadí či ve sborech na albech queen není ukrytý aspoň kousíček s jeho hlasem (což popřel – „absolutně nic, neumím zpívat“).
AW vytáhl po chvilce svůj foťák, focení si John ale nepřál (točení mobilem mu ale evidentně nevadí, viz jiná videa z poslední doby, já jsem taky netočil nějak skrytě), což vysvětluje totální absenci fotek s Johnem na internetu. Mobilem jsem natočil 4,08 min video a AW alespoň pořídil 10 sekund krátkého záznamu svým foťákem. Vzpomněl jsem si, že na protější straně chodníku se mi povalují ještě někde dva booklety, tak jsem se zeptal Johna, jestli si pro ně můžu zaskočit, ten souhlasil, jenže jsem si nevědomky zastavil i nahrávání videa /zatracené dotykáče :-), takže je mé video na konci useklé ). Po „podpisovce“ jsme se s Johnem rozloučili, popřáli mu zdraví, štěstí celé jeho rodině, poplácali mu po ramenou… mám dojem, že jsem na něho ještě pořvával John, you´re God 🙂 , prostě totální extáze 🙂 Celkové setkání s Johnem mělo asi 5 a půl minuty, z toho asi 3,10 min. čistě jen pro nás. Sotva John zašel domů, tak jsme tam jásali ještě asi 5 minut, na zemi plno podepsaných věcí, dokonce vyšli ven i nějací sousedi 🙂 Po chvilce kolem nás prošla starší hubená žena a hned jsem si všiml její podoby s Johnovou manželkou Veronicou (že je to opravdu ona, jsme se přesvědčili o dva dny později, ale i tak jsem si ji ten první den „preventivně“ vyfotil :-). John působil při setkání naprosto klidně, duševně i fyzicky zdráv….jeho někdy zvláštně působící chování bych dal na vrub jeho uzavřené introvertní povaze – což jsme o dva dny později probrali přímo se zmíněnou Veronicou.

Po úspěšné akci jsme si ještě nenápadně pofotili a natočili Johnův dům (samozřejmě nebudeme absolutně nikde veřejně šířit) a šli obhlédnout okolí. Napadlo nás Johnovi něco malého koupit jako poděkování za ten dnešek a zkusit mu to další den předat – zdálo se totiž, že John chodí kupovat pravidelně své oblíbené noviny Daily Mail, takže by možnost dalšího setkání byla hračka. (ha ha :- …….) Podepisovat už by nebylo co, možná by nám ale mohl připsat 1x věnování ke svému autogramu.

Druhý den jsme čekali asi 3 hodiny poblíž domu ale zbytečně – pouze jsme zahlédli jeho odjíždějící auto Toyota Aygo. Získali jsme ale množství cenných informací od jednoho „ukecaného“ souseda, např. že noviny vůbec nečte pravidelně a že někdy na něj čekají sběratelé u domu i celý týden /nevychází pěšky, ale používá auto/. John je prostě v okolí známá celebrita, i když stylem oblékání nebo značkou vozu nijak nevyčnívá.

Zkusili jsme to samé i třetí den, to už bylo poblíž domu celkem živo… 2 zaparkovaná auta paparazzi a 3 další čekající hoši s desítkami fotek k podepsání. Jeden překupník nám ihned přišel sdělit, že nechce být focen ani natáčen (no má smůlu, mám obojí včetně SPZ 🙂 a že John není doma ale v Monaku 🙂 /museli jsme tlumit záchvat smíchu/ 🙂 Když se nás ptal, odkud jsme, dal jsem mu podobně pravdivou informaci – že jsme z Polska 🙂 Po hodině čekání vyjelo Johnovo auto z domu a jeden paparazzi se ihned pustil za ním! Naštestí si to na konci ulice rozmyslel, ale i tak je na tomhle videu /vše jsem si točil/ soubor mých všemožných ostravských nadávek na jeho adresu 🙂 Kšeftaři to ten den vzdali a odešli, my si dali ještě hodinku čekání na případný návrat. A opravdu – auto bylo brzy zpátky, zajelo až za bránu ke garáži, řídil John osobně. Ihned po vystoupení z vozu ale zmizel v domě, jeho žena Veronica ještě hledala něco v kufru, tak jsme toho využili a zavolali na ni. Přišla k nám a my ji poprosili, zda by nepředala Johnovi menší dárek /malé balení šumivého vína a čokoláda/, na to nám řekla, že děkuje, ale že mají vše a ať to dáme potřebným 🙂 Zkusili jsme se ještě zeptat, zda by mu nezanesla naše věci k dopsání věnování, ale vyložila si to trochu špatně, že budeme pak chtít další a další podpisy a začla nám vykládat o každodenním obtěžování a nahánění Johna hromadou sběratelů a překupníků /o prodejích podpisů na Ebay prý dobře ví/, říkala, že Johnova uzavřená povaha tím dost trpí, kolikrát už jde vyloženě o stalking, potom že měl John crazy life a teď očekává klid, muzice se už nevěnuje /a prý si už ani občas nezabrnká na baskytaru!/. Uklidnili jsme ji, že podpisy neprodáváme, ale jsme fandové kapely a že John je pro nás hudební bůh 🙂 (to se jí celkem líbilo, řekla „já to vím“ 🙂 a byla pak i klidnější 🙂 Nechtěli jsme na ni naléhat, takže jsme řekli, že je vše o.k. i bez toho věnování, že na tom netrváme …škoda jen, že si nevzala ten dáreček pro Johna, ale chápeme to (jídlo a pití není ten nejlepší nápad, ale shánět druhý den knížku o Praze – na to nebyl v Londýně absolutně čas 🙂 Rozloučili jsme se, omluvili se za případné obtěžování , Veronika nám ještě řekla: „Enjoy the music and life“ a šli jsme. (audio 3,50 min – nebudeme publikovat).

Poslední den našeho pobytu v Londýně jsme se chtěli ještě naposledy před odjezdem jen krátce podívat na Johnův dům. Na místě už byla skupinka 3 polských sběratelů podpisů rockových hvězd, čekající prý už od rána. Měli pro Johna připravenou velkou bonboniéru 🙂 Jeden z nich měl plnou tašku zajímavých podpisů, říkal nám, že se ten den chystá ještě na Jimmyho Page, a že můžeme jít s ním (na což v den odletu už nebyl čas), taky zmiňoval, že pracoval v nedaleké hospodě, kam John chodíval na pivo… Hoši ale měli vyčkávání asi už dost, protože po pár minutách vstali a došli k Johnovu domu a 5 minut tam soustavně vyzváněli! Mysleli jsme s AW, že nás klepne. Samozřejmě nikdo neotevřel a „sběratelé“ museli odejít s nepořízenou… chvilku jsme ještě kroutili hlavou a začali si připomínat nedávná Veroničina slova… O to víc si teď ceníme toho prvního dne, kdy nám vše /i přes ten počáteční chaos a překvapení/ skvěle vyšlo. Oba jsme se shodli, že setkání s Johnem byl jeden z nejlepších životních zážitků, který emočně smetl všechny dosavadní dovolené, atp 🙂

/Všechny pořízené video/audio záznamy jsou výhradně pro naše účely a absolutní většinu z nich nemíníme veřejně publikovat, všechny autogramy J.D. jsou do naší vlastní sbírky – nejsou na prodej. Uveřejněné sestříhané video ze setkání s Johnem Deaconem plus fotografie z dalších výletů jsou publikovány pouze pro náš FB, Čeští fanoušci Queen FB, FC Tornádo Queen a stránky Královská legenda -queenmusichall.cz Kvůli zachování Johnova soukromí zveřejňujeme na internetu pouze pár vteřin z celkového záznamu, nemáme problém ale ukázat českým fanouškům na požádání – třeba na Vzpomínce nebo koncertu Queen v Praze – celé video ze setkání v mobilu, samozřejmě pouze k „jednorázovému“ zhlédnutí 🙂 /

Comments are closed.